Odpověděl/a – 2.březen 20:31
Je to zaběhnutá zdvořilostní fráze.
https://cs.wiktionary.org/wiki/pros%C3%ADm#%C4%8D%C3%A1stice
V takové situaci slovo „prosím“ není slovesem, ale částicí. Neznemená to, že ten člověk, o něco žádá, ale znemená to spíš: „Poroučím se." „Není zač!” „Rádo se stalo.”
Mě spíš zajímá, proč se někdo omlouvá – prosí o prominutí,
když žádá někoho cizího o radu:
„Nezlobte se, já hledám Hlavní nádraží.“
„Nezlobím se. Jen hledejte.“
Odpověděl/a – 2.březen 20:31
Je to zaběhnutá zdvořilostní fráze.
https://cs.wiktionary.org/wiki/pros%C3%ADm#%C4%8D%C3%A1stice
V takové situaci slovo „prosím“ není slovesem, ale částicí. Neznemená to, že ten člověk, o něco žádá, ale znemená to spíš: „Poroučím se." „Není zač!” „Rádo se stalo.”
Mě spíš zajímá, proč se někdo omlouvá – prosí o prominutí,
když žádá někoho cizího o radu:
„Nezlobte se, hledám Hlavní nádraží!?“
„Nezlobím se. Jen hledejte.“
Odpověděl/a – 3.březen 9:50
Je to zaběhnutá zdvořilostní fráze.
https://cs.wiktionary.org/wiki/pros%C3%ADm#%C4%8D%C3%A1stice
V takové situaci slovo „prosím“ není slovesem, ale částicí. Neznemená to, že ten člověk, o něco žádá, ale znemená to spíš: „Poroučím se." „Není zač!” „Rádo se stalo.”
Mě spíš zajímá, proč se někdo omlouvá – prosí o prominutí,
když žádá někoho cizího o radu:
„Nezlobte se, hledám Hlavní nádraží.“
„Nezlobím se. Jen hledejte.“