Chodili jste rádi na nedělní procházky spolu s rodiči?

Ano. Chodili jsme na procházky, a jezdili na výlety vlakem, hlavně do skal. Z procházek si nejvíc pamatuji, jak mě táta pokaždé vyzdvihl na betonové zábradlí na mostě a já se dívala dolů do řeky na ryby.

Ne, pro mně to bylo utrpení. Nemohl jsem si vylézt na strom, nebo brouzdat se v potoce. Navíc mě většinou tlačily boty.

Ano. Pokud se jako malé děti vydáváte s rodiči často do přírody a nejsou u toho žádný stresy (jde čistě o procházku/poz­nání), může to v člověku vyvolat pozitivní emoce, nálady, či pocity a ty se v určitých situacích mohou vracet později. Třeba, když mnohem později vyrazíte do přírody s partnerem/par­tnerkou a najednou cítíte tentýž pocit, který si pamatuje z procházek do přírody z dětství a zaplaví vás zvláštní hormony štěstí. Pokud máte štěstí a nejsou stresy ani s partnery, snažíte se s nimi pocit hned na místě sdílet a najednou má všechno logiku – život dává smysl. (;
Jenže pokud se rodiče před dítětem na procházkách pravidelně třeba hádali, křičeli po sobě, může toto dítě později vyrazit kam chce a s kým chce, ale život žádný smysl dávat stejně nebude. );

Upravil/a: zjentek

Nechodíval jsem na nedělní procházky.

Ano, do určitého věku to bylo zábavné. Později už jsme nechodili.

Nechodili jsme na nedělní rodinné procházky.

Ano, moc ráda. Chodili jsme do lesa třeba jen tak nebo na jaře a v létě na bylinky, na podzim na houby, v zimě s námi taťka sáňkoval z prudkého kopce mezi stromy. Moje nejhezčí vzpomínky na dětství.