Škodí, či spíše pomáhá chronická ustaranost?

Ustaranost vrásky plodí, někdy pomáhá a někdy škodí.

Ustaranost – je přehnaná, chronická starost a ustrašenost. 😕

To také, záleží Jirko na tom, ty, co máš vůbec na mysli…
Ustaranost, ve smyslu ustrašenost, ztrápenost, K NIČEMU NEVEDE,
žádný prospěch, z ní člověk nemá. Sklízí, co zasévá…
Ustaranost není vhodná. Pokud má člověk starost
o sebe, své zdraví, je často hypochondr (psychický problém)

(PO)Starat se o někoho, kdo o to požádá a potřebuje to, je přirozené,
hlavně, v rámci rodiny.
„Ustarat“ se- může znamenat zbytečné, nezdravé a nenormální
sebeobětování. On to obvykle nikdo nevyžaduje, ale starající se ocoba,
nezní míru!
Přehnané starání se o někoho – do „ustarání se“, často objekt našeho
ZÁJMU A STARÁNÍ SE, VELMI OBTĚŽUJE!
Je až nepříjemné.
Bývá provázeno pesimismem, ztrápenými náladami, berou energii,
zaneřádí ovzduší, že není možné se dobře nadechnout
a svobodně dýchat.
Dá se tedy říci, že ustrašenost, člověku škodí a nejen jemu samotnému.

Ustaranost nikdy ničemu nepomohla, nepomůže a pomoci nemůže – logicky, na to se nemusíš ptá! 🙄 Je toxická.

Věc, buďto, má řešení, pak je potřeba řešení aplikovat, starosti nepomohou. Nebo řešení nemá, a kde není, ani exekutor nebere a nepomůže nic, takže ani starosti. Buď jak buď, starosti jsou vždy k ničemu a nikdy v ničem nepomohou – logicky. 🙄🤪🤓😵🥱🦵

„Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.“ _Tändzin Gjamccho